6.4.1.2
Směnky k inkasu a eskontované cenné papíry
Ing. Jindřiška Barvová
NahoruÚvod
Směnka je krátkodobý obchodovatelný cenný papír, který
poskytuje majiteli směnky právo vyžadovat zaplacení dané směnečné částky v
daném čase a zavazuje dlužníka zaplatit. Směnečná částka zahrnuje i dohodnutý
úrokový bonus.
Směnka jako cenný papír tedy vyjadřuje dlužnický závazek, je
instrumentem obchodního úvěru. Směnka může vzniknout z různých důvodů, které
není nutné uvádět. Naopak, uznávají se nároky pouze na směnce uvedené. Směnky
musí být předloženy k proplacení, protože bez jejich předložení bude plnění
odmítnuto.
Z hlediska využitelnosti v jednotlivých situacích podle podstaty
směnečné operace lze směnky členit na finanční, obchodní a exportní.
Finanční směnka je ve své podstatě výrazem určité finanční
transakce, při níž dlužník získává proti vystavené směnce od věřitele finanční
prostředky (finanční půjčku). Směnka jako protihodnota poskytnutých finančních
prostředků se v běžné praxi objevuje mnohem častěji než směnka obchodní.
Obchodní směnka je výrazem určité obchodní transakce, při
které je v tuzemsku dodáno zboží nebo poskytnuta služba, přičemž obchodní
směnka v tomto případě kryje obchodní úvěr.
Exportní směnka se týká zahraničních dlužníků.
Směnky členíme i podle toho, v čí prospěch je směnka vystavena.
Jedná se o směnku vystavenou
-
na konkrétní osobu – směnka vystavená na řad,
-
bez uvedení konkrétní osoby – směnka vystavená na
doručitele,
-
směnka vystavená na jméno s uvedením konkrétní
osoby.
Podle směnečného a šekového zákona se dělí směnky z hlediska
náležitostí na dva základní druhy, a to na směnky vlastní a směnky cizí.
NahoruSměnka vlastní
Vlastní směnka představuje dvoustranný závazkový vztah, kde je
na jedné straně výstavce směnky (dlužník směnečné částky) a na druhé straně
směnečný věřitel (remitent) – osoba oprávněná k přijetí směnečné částky v době
a místě splatnosti směnky.
NahoruSměnka cizí
Směnka cizí je v podstatě příkazem výstavce směnky (vedlejšího
dlužníka) třetí osobě (směnečníkovi – hlavnímu dlužníkovi), aby věřiteli
(majiteli směnky) vyplatil určitou částku v určité době na určitém
místě.
V praxi se může stát, že výstavce směnky a směnečník je jedna a
tatáž osoba. Výstavce směnky tedy přikazuje sám sobě zaplatit remitentovi
směnečnou částku. Jedná se tzv. zastřenou vlastní směnku.
Formou směnky cizí je směnka cizí na vlastní řad. Při této
transakci vystupují dvě osoby – výstavce a směnečník; výstavce je zároveň
remitentem. Věřitel iniciuje vystavení směnky, akceptaci…
