Opravné položky k majetku
Ing. Dagmar Procházková
Jednou z všeobecně uznávaných zásad účetnictví je zásada opatrnosti. Zásada opatrnosti se uplatňuje mimo jiné i při oceňování majetku v účetnictví. Podle § 25 odst. 3 ZoÚ:
"Účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta."
Jedním z nástrojů, kterým upravujeme ocenění majetku v účetní závěrce v souladu s uvedeným paragrafem, jsou opravné položky. Podstatou opravných položek je vyjádření přechodného snížení hodnoty majetku na rozdíl od odpisů, které představují snížení hodnoty trvalého charakteru. Předvídatelná rizika a možné ztráty vykazujeme v účetnictví pomocí rezerv.
Opravné položky opravují ocenění v účetnictví u všech majetkových složek. Opravná položka nesnižuje přímo majetkové účty, ale je účtována samostatným účetním zápisem na vrub nákladů při tvorbě, a ve prospěch nákladů při zrušení. Každá účtová skupina aktiv má účtovou skupinu končící 9, pro vykázání opravných položek:
-
09 – Opravné položky k dlouhodobému majetku
-
19 – Opravné položky k zásobám
-
29 – Opravné položky ke krátkodobému finančnímu majetku
-
39 – Opravná položka k zúčtovacím vztahům a vnitřní zúčtování
Tvorba opravných položek snižuje výsledek hospodaření běžného období. Pokud pominou důvody, pro které byly opravné položky vytvořeny, zruší se ve prospěch nákladů. V účetní závěrce se opravné položky vykazují v rozvaze ve sloupci korekce, snižují vstupní hodnotu zaúčtovaných aktiv. Ve výkazu zisku a ztráty jsou opravné položky vykazovány jako dočasné úpravy hodnot dlouhodobého majetku, zásob a pohledávek.
U dlouhodobého majetku se opravné položky použijí v případě, kdy se při inventuře zjistí, že jeho užitná hodnota je výrazně nižší než vykazovaná účetní zůstatková cena a toto snížení není trvalé.
U finančního majetku krátkodobého (akcie – pokud nejsou oceněny reálnou hodnotou) i dlouhodobého (podíly v jiných účetních jednotkách – pokud nedochází k přecenění ekvivalencí), posuzujeme k okamžiku sestavení účetní závěrky, zda nedošlo k přechodnému snížení jejich hodnoty. Zejména u podílů, pokud účetní jednotka rozhodla, že nebude přeceňovat podíly ekvivalencí, je namístě k rozvahovému dni zkoumat, zda nedošlo ke snížení hodnoty vlastního kapitálu společnosti, kde je podíl umístěn, pod hladinu pořizovací ceny investice.
U zásob porovnáváme ocenění v účetnictví s jejich prodejní cenou sníženou o náklady spojené s prodejem. V závěrce se zásoby ocení nižší cenou. Pokud se jedná o snížení dočasného charakteru, použijeme pro přecenění opravných položek.
V případě opravných položek k zúčtovacím vztahům, se pak jedná výlučně o opravné položky k pohledávkám. Zde vytvořené opravné položky vyjadřují míru nejistoty spojenou s tím, že pohledávka nebyla ve lhůtě splatnosti v dohodnuté výši uhrazena, přičemž je stále reálné, že k úhradě či dohodě s dlužníkem dojde. Opravná položka se tvoří a zúčtovává individuálně ke každé konkrétní pohledávce.
Výše tvorby opravných položek, způsob jejich výpočtu, za jakých podmínek dochází k dočasnému snížení účetního ocenění, stanoví účetní jednotka vnitřním předpisem, neboť se jedná o "účetní" opravné položky (jejich tvorba a zúčtování neovlivňuje základ daně z příjmů). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou opravné položky k pohledávkám, kde jsou pravidla stanovena zákonem o rezervách a tvorba a zúčtování opravných položek…