Přepočet cizích měn na českou měnu v daňové evidenci

Na osoby, které vedou daňovou evidenci, a nejsou tudíž účetní jednotkou ve smyslu předpisů o účetnictví, se prioritně účetní předpisy nevztahují. Tyto osoby jsou povinny přepočítávat cizí měnu na českou měnu v souladu se zákonem o daních z příjmů. Zákon o daních z příjmů řeší způsob přepočtu v ustanovení § 38 ZDP. Podle tohoto ustanovení mohou poplatníci použít pro přepočet cizí měny na českou měnu buď jednotný kurz, anebo kurz devizového trhu uplatňovaný podle předpisů o účetnictví, přičemž platí, že v jednom zdaňovacím období nelze tyto kurzy používat současně.

Jednotný kurz se stanoví jako průměr směnného kurzu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce zdaňovacího období (za rok předchozí je vydáván pokyn GFŘ řady D, který je zveřejňován každoročně na webových stránkách Ministerstva financí a v lednovém Finančním zpravodaji). Znamená to tedy, že všechny příjmy a výdaje v cizích měnách uskutečněné v průběhu jednoho kalendářního roku se přepočtou stejným kurzem, a to až po uplynutí roku.

V případě, že se daňové přiznání podává v průběhu zdaňovacího období, použije se směnný kurz k datu uskutečnění jednotlivých příjmů a výdajů nebo průměr směnného kurzu stanoveného Českou národní bankou poslední den každého měsíce části zdaňovacího období, za kterou se daňové přiznání podává.

Stejně jako se dříve v jednoduchém účetnictví k poslednímu dni účetního období sestavoval výkaz o majetku a závazcích, zjišťuje se v podmínkách daňové evidence k poslednímu dni zdaňovacího období (kalendářní rok) skutečný stav zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků a porovnává se s údaji o majetku a závazcích. I pro přepočet těch hodnot, které jsou vyjádřeny v cizí měně, se rovněž použije jednotný kurz podle § 38 ZDP.