Škody v pracovněprávních vztazích

Škody v pracovněprávních vztazích

Jaroslava Pfeilerová

Popis operace:

I. Škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli

Zaměstnavatel musí řešit celou řadu nelehkých problémů, které v pracovněprávních vztazích vznikají. Případy, kdy zaměstnanec způsobí svému zaměstnavateli škodu, je nutné vyřešit nejen po právní stránce, ale vzniklou škodu je potřebné také správně daňově posoudit a zaúčtovat. Při "likvidaci" škody postupuje zaměstnavatel podle občanského zákoníku, zákoníku práce, daňových a účetních předpisů, ale také v souladu s kolektivní smlouvou (vnitřním předpisem). Ve všech případech by měl zaměstnavatel celou záležitost pečlivě prošetřit a následně projednat se zaměstnancem. Mimo jiné je také nutné projednat výši požadované náhrady a způsob její náhrady. Výši požadované náhrady škody a obsah dohody o způsobu její úhrady s výjimkou náhrady nepřesahující 1 000 Kč je zaměstnavatel povinen projednat s odborovou organizací.

V průběhu řízení je mimo jiné také potřebné rozlišit, zda ke škodě došlo při plnění pracovních úkolů (v přímé souvislosti s nimi) nebo v jiné souvislosti.

Při posuzování odpovědnosti zaměstnance za škodu je nutné zjistit všechny okolnosti, neboť od správného posouzení vzniklé škody z právního hlediska se odvíjí postup při účtování a daňovém posuzování jednotlivých případů.

Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli rozlišujeme na odpovědnost obecnou (§ 250 ZP) a zvláštní (odpovědnost zaměstnance za škodu vzniklou ztrátou svěřených předmětů, schodkem na svěřených hodnotách a nesplněním povinnosti k odvracení hrozící škody). V případě obecné odpovědnosti jsou podmínky pro zaměstnance výhodnější než podmínky odpovědnosti zvláštní. Nárok na náhradu škody od zaměstnance vzniká zaměstnavateli pouze v případě, pokud prokáže zaměstnancovo zavinění. Povinnost prokazovat je tedy na zaměstnavateli. V případě zvláštní odpovědnosti je situace opačná. To znamená, že zaměstnavatel má nárok na náhradu škody a zaměstnanec musí prokazovat, že škodu nezpůsobil.

Jednotlivé druhy odpovědnosti zaměstnance za škodu v členění podle zákoníku práce:

1. Obecná odpovědnost za škodu (§ 250 ZP).
2. Odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody – zmírněná odpovědnost (§ 251 ZP).
3. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat – zpřísněná odpovědnost (§ 252 až 254 ZP).
4. Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů – zpřísněná odpovědnost (§ 255 a 256 ZP).

Předmětem příspěvku není právní rozbor popisované problematiky. Jednotlivé druhy odpovědnosti zaměstnance za škodu jsou popsány stručně, pouze pro potřebu následného daňového posouzení a účtování.

ad 1) Obecná odpovědnost za škodu

Z ustanovení § 250 ZP vyplývá, že zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností skutečně způsobil. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby došlo:

• K porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů.

• Ke vzniku škody.

• Musí existovat příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody.

Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně. Důkazní břemeno k prokázání, zda byla či nebyla škoda zaměstnancem zaviněná, nese zaměstnavatel.

Zaměstnanec tedy neodpovídá za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, jiného zaměstnance, případně třetích osob. Z uvedených skutečností vyplývá, že zaměstnanec odpovídá pouze za škodu v rozsahu odpovídajícím jeho zavinění na vzniku a výši škody. K tíži zaměstnavatele jde ta část škody, kterou porušením vlastních povinností sám způsobil (pochybení vedoucích zaměstnanců, statutárních orgánů apod.).

Povinnost hradit škodu

Zákoník práce v ust. § 257 stanoví rozsah náhrady za vzniklou škodu, kterou je zaměstnanec povinen uhradit. Rozsah náhrady je stanoven v závislosti na okolnostech porušení pracovních povinností.

Hradit škodu v plném rozsahu má zaměstnanec pouze v případech, ve kterých byla způsobena úmyslně nebo nedbalostí pod vlivem návykových látek. V ostatních případech obecné odpovědnosti je výše náhrady škody omezena limitem 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance před vznikem škody. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat navíc i náhradu ušlého zisku.

ad 2) Odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody

Na zaměstnanci, který vědomě neupozornil vedoucího zaměstnance na hrozící škodu ani nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno vzniku škody, může zaměstnavatel požadovat, aby přispěl k úhradě škody. Rozsah úhrady by měl být přiměřený okolnostem případu. Při posuzování je nutné přihlédnout ke společenskému významu škody a také k okolnostem, které bránily zaměstnanci splnit jeho povinnosti. Výše náhrady škody nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku.

ad 3) Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat

Zaměstnanec, který odpovídá za schodek nebo za ztrátu svěřených předmětů, je povinen nahradit schodek nebo ztrátu v plné výši. Náhrada škody bude uplatněna na základě uzavřené "Dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování". Odpovědnost zaměstnance se vztahuje pouze na věci, které jsou v této dohodě specifikované např. na hotovost, ceniny zboží, zásoby materiálu apod.

ad 4) Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

Převzal-li zaměstnanec na základě dohody o odpovědnosti odpovědnost za svěřené předměty (ceniny, peníze, zboží, materiál apod.), je povinen je vyúčtovat a odpovídá za případný schodek. Způsobí-li zaměstnanec škodu na majetku zaměstnavatele, který mu byl svěřen, je povinen ji nahradit. Zaměstnavateli vznikne pohledávka za zaměstnancem ve výši způsobené škody. Škodu je nutné vyčíslit s ohledem na hodnotu majetku (opotřebení atd.). Náhrada škody tedy může být nižší, než byla hodnota majetku při jeho pořízení.

Podmínkou vzniku odpovědnosti za svěřené hodnoty je uzavření dohody o odpovědnosti. Dohoda je platná pouze, pokud je uzavřena písemně s osobami staršími 18 let, se kterými existuje pracovněprávní vztah. Bez existence této dohody nemůže být náhrada škody na svěřených hodnotách uplatněna. V takovém případě zaměstnanec odpovídá jen podle právní úpravy o obecné odpovědnosti.

Zaměstnavatel je povinen se zaměstnancem výši škody projednat, a pokud zaměstnanec důvod i výši škody uzná, je vhodné uzavřít písemnou dohodu o způsobu náhrady škody.

Inventarizace

V rámci inventarizace účetní jednotka porovnává výsledek fyzické inventury s inventurou účetní. Po obou inventurách, fyzické i dokladové, a vyhotovení inventurních soupisů následuje zjištění a posouzení inventarizačních rozdílů (zjištění manka nebo přebytků) a jejich příčin. Zaměstnavatelé si mohou vnitřním předpisem stanovit normu přirozených úbytků. Vnitropodnikové předpisy mají při řešení této problematiky velký význam, protože mimo jiné určují také odpovědné osoby, na kterých může být nárokována náhrada škody.

Na schématu si zjednodušeně znázorníme postup zaměstnavatele při zjištění inventarizačního rozdílu.

Poznámka:
V zákoníku práce není stanovena odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou vadnou prací (vyrobení zmetku). Vyrobí-li zaměstnanec vadný výrobek, bude mu za vykonanou práci příslušet mzda (plat nebo odměna z dohod konaných mimo pracovní poměr).
Za vzniklou škodu zaměstnanec v tomto případě odpovídá podle zásad obecné odpovědnosti a bude povinen ji uhradit do výše limitované čtyřapůlnásobkem jeho průměrného výdělku.

V praxi se poměrně často vyskytují otázky – jak daňově posoudit hotové výrobky (nebo polotovary), které neodpovídají příslušným normám – tedy zmetky. Zaměstnavatelé při kalkulaci ve většině případů s těmito nedokonalými výrobky počítají, protože jsou součástí výrobního procesu a spojené náklady promítnou v konečné ceně výrobku. Většinou bývá na zmetkovitost podle povahy výrobku určeno procento z výrobních nákladů, které je zahrnuto do kalkulačního vzorce.

Zaměstnanec může zaměstnavateli způsobit škodu i tím způsobem že ji při výkonu závislé práce způsobí třetí osobě např. odběrateli. Zaměstnavatel po posouzení míry zavinění může zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce stanovit povinnost, aby se na náhradě vzniklé škody podílel. Vztah mezi zaměstnavatelem a třetí osobou, které škoda vznikla (např. odběratelem), bude řešen podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (tato problematika je řešena v  příspěvku Škody způsobené třetí osobě a škody způsobené třetí osobě).

II. Škoda způsobená zaměstnanci zaměstnavatelem

Právní předpisy stanoví zaměstnavatelům celou řadu povinností, mimo jiné musí dbát, aby nenastala událost, která by mohla způsobit zaměstnanci škodu. Těmto událostem musí zaměstnavatel předcházet dodržováním povinností, které jsou uloženy právními předpisy (zákoníkem práce, bezpečnostními předpisy, technickými normami). Při jejich plnění musí zaměstnavatel současně zajistit, aby zaměstnanci ani třetí osoby tyto právní předpisy neporušovali. Pokud dojde u zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti vyplývajících z pracovního poměru ke vzniku škody, přísluší mu odškodnění. Odpovědnost zaměstnavatele je vždy objektivní, při níž zaměstnavatel odpovídá za vzniklou škodu bez ohledu na zavinění. Zaměstnavatel odpovídá za škodu, která vznikla zaměstnanci při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi bez ohledu na skutečnost, kdo tuto škodu způsobil. Zaměstnavatel odpovídá zásadně za celou vzniklou škodu, bez možnosti limitace (s výjimkou situace, kdy škodu způsobil i zaměstnanec).

Zaměstnanec, kterému vznikne v souvislosti s výkonem práce škoda, je "zajištěn" následujícími systémy, kterými jsou:

• náhrada škody na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání,

• zdravotní péče, která je hrazena ze systému zdravotního pojištění,

• nemocenské dávky, případně invalidní (částečné) důchody, které jsou poskytovány ze systému sociálního zabezpečení.

Zákoník práce však obsahuje také ustanovení § 265 odst. 3, podle kterého zaměstnanec nemá nárok na náhradu škody na:

• dopravním prostředku, kterého zaměstnanec použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez souhlasu zaměstnavatele,

• nářadí, zařízeních a předmětech zaměstnance potřebných pro výkon práce, které zaměstnanec použil bez souhlasu zaměstnavatele.

Souvztažnosti:

 

Analytické účty:

Analytická evidence zásob a hmotného majetku je vedena podle druhů. Výsledkové účty je nutné analyticky členit pro daňové účely. O náhradách za manka a škody se účtuje podle jednotlivých dlužníků.

Účetní doklady:

Podkladem o účtování škod vzniklých zaměstnavateli jsou vnitřní účetní doklady podložené zápisy o vyřazení.

Inventarizační rozdíl (schodek nebo přebytek) musí být doložen zápisem o provedené inventarizaci. Při účtování o úhradách budeme vycházet z výpisů z účtů u peněžních ústavů a pokladních dokladů. Postup…